Cesty za fantasknem a strašidelnými tradicemi v Evropě

poslední aktualizace pondělí, 21/10/2024

Máš chuť poznat některé tajemné evropské tradice?

Strašidelné filmy mohou někdy děti pronásledovat ve snech. Pro ty, které vyrostly v 90. letech, mohl být takovouto traumatizující zkušeností například film Ukradené Vánoce Tima Burtona. V dnešní době na druhou stranu třeba film Coco, který pojednává o mexickém svátku Dia de los Muertos, vyvolává pocity srdečnosti a lidi (tedy vás dospělé) snadno chytne za srdce. 

O skutečně tajemné a strašidelné zážitky není ale ani tak nouze. Mráz po zádech se vám letos v Evropě může střídat s husí kůží, ani se nenadějete.

Pohodlně se tedy usaďte, připravte si čaj a dýňový koláč a naplánujte si výlety po Evropě, na místa, kde se budete krásně bát!

Jak to začalo (nejspíš)

Věděli jste, že jméno velmi oblíbeného svátku Halloween je vlastně zdrobnělina anglického výrazu „All Hallow‘s Eve“? Tento svátek má kořeny v keltském rituálu Samhain (což znamená „konec léta“). V tehdejších dobách začínal keltský rok 1. listopadu. Poslední den v roce obyvatelstvo (které se tehdy zabývalo především zemědělstvím) vzdávalo svůj dík za letní úrodu a připravovalo se na zimní měsíce. 

Lidé tehdy věřili, že mezi dvěma světy, světem mrtvých a světem živých, existuje závoj, který se v noci před začátkem nového roku ztenčuje, a svět živých tak mohou snáze navštívit duchové.

S Halloweenem se pojí legenda o opilci Jackovi. Znáte ji? Je o Irovi, jménem Jack, darmošlapovi, který nikdy neměl daleko k lahvi alkoholu. A ani k podvodům. Několikrát převezl i Smrt, nakonec ho ale zradila játra, která donutila jeho tělo zemřít. Jenže Jacka odmítli i u bran pekel. Byl odsouzen k věčnému bloudění mezi světem živých a mrtvých a na cestu mu svítil žhavý uhlík strčený do vydlabané vodnice. 

Tento příběh stojí za vznikem zvyku, kdy se na zem pokládají dýně (jejich název Jack-o-lantern dodnes připomíná hrdinu legendy) se svíčkou uvnitř a svítí na cestu dětem, které v kostýmech duchů chodí koledovat. 

Atmosféra navozena: Kam teď? 

Pokud se budeme držet tématu (a zeměpisné oblasti), není lepší oblast, kde strávit listopad, než ostrovní království. Možná by se slušelo stavit se na chvilku u Nessie. Dobře, nebuďme tak familiární – tak tedy u lochnesské příšery ze stejnojmenného jezera ve Skotské vysočině, která je slavná už od 30. let minulého století.

Tajemné rozpoložení nás neopustí ani v podzemí. Do spleti jeho chodeb se můžeme ponořit v Londýně nebo v Edinburghu, anebo tam i tam. Pokud je to vše málo, říkáte si o skutečnou dystopii: Třeba jako ve filmu „V jako vendetta“. Počkejte si na 5. listopad, Den Guye Fawkese. Ve městě všude září vatry a ohňostroje, připomínající Spiknutí střelného prachu, při němž chtěl Fawkes spolu s dalšími spiklenci z řad katolíků vyhodit do povětří parlament a zabít tak protestantského krále Jakuba I. Realizace plánu se však nezdařila.

To už míříme na evropskou pevninu do Amsterdamu, v němž navštívíme Muzeum mučicích nástrojů. Tam na vás sáhne evropská historie a předvede vám mimo jiné 40 hrůzných nástrojů, jimiž se v různých zemích trestalo a mučilo. 

Když už jsme u těch nástrojů: Víte, že hodně Němců má ve zvyku na svátek Všech svatých schovávat nože? Proč? Nechtějí, aby se zranili duchové, kteří by se toho dne mohli objevit v domě, protože by to mohly být i duše zemřelých členů rodiny. A pak že na nich nemůže být nic tělesného...

Určitě mohou mít minimálně hlad a žízeň. Rakouské děti nechávají duchům chléb a vodu (tak jako v jiných zemích děti nechávají sledkosti Santovi). 

Kdo má rád duchařinu, tomu asi bude přes to všechno představa ducha z masa a kostí trochu vzdálená. Nicméně s kostlivci u nich pochodíme. Kosti hrají významnou úlohu na dalších místech našeho strašidelného putování. Vezměme to tentokrát ze střední Evropy na jih.

Nedaleko Prahy, skvostné metropole České republiky, leží historické město Kutná Hora, s 20 000 obyvateli, kde se při kostele Všech svatých nachází také sedlecká kostnice, římskokatolická kaple z roku 1278. Už jste někdy viděli lustry z kostí? A ne jen tak náhodně sestavených? V sedlecké kostnici si takový lustr můžete prohlédnout. Je složen z více než 200 různých kostí lidského těla. Kostnice obsahuje čtyřicet až sedmdesát tisíc koster, má tedy více než třikrát více koster, než kolik má obyvatel Kutná Hora.

Po delší cestě vlakem nebo hodinovém letu se ocitáme v Itálii, a to v jejím nejdůležitějším ekonomickém centru, Miláně. U stanice metra San Babila, hned za majestátní milánskou katedrálou, se nachází zvláštní malá kaple: San Bernardino alle Ossa. Kostmi a lebkami jsou tam vyloženy zdi i stropy – jinými slovy kosti a lebky jsou tam vidět všude. Na začátku minulého tisíciletí nebylo dost místa pro kosti z blízké nemocnice, a proto se začaly používat tímto kreativní způsobem.

Postupujeme dále na jihozápad do portugalského města Évora, kde se nachází kostnice, kterou dal v 16. století vybudovat portugalský král poté, co viděl zmíněnou kostnici v Miláně. Své návštěvníky toto místo vítá sugestivním veršem: „Nós ossos que aqui estamos, pelos vossos esperamos,“ čili: „Jsme tady, čekáme, my kosti, na ty vaše, našich hostí.“ Že z toho až tuhne krev v žilách?

Ještě ale nejsme na konci. Teprve teď je tu finále. Neopominutelná klasika: hrad Bran (neboli Drakulův hrad) v rumunském Sedmihradsku. Nenechte si ujít jedno z míst spojených s upírskou legendou a vyražte na strašidelný piknik v lese Hoia Baciu. Rostou tam zvláštně zakroucené stromy, v jejichž středu si budete připadat jako v Zakázaném lese u Bradavic.

Když tam dorazíte, položte na zem typický červno-bílý kostkovaný ubrus, několik jablek v karamelu, porci dýně a fazolí, který Italové říkají fave dei morti (fazole mrtvých).

Znáte příběhy, víte, jaké jídlo si dát a jaká místa navštívit. Vyberte si kostým a nechte se okouzlit starými evropskými tradicemi. A nebojte se – staré dobré prostěradlo s dvěma dírami je pořád strašidelné.